zvířátka dvou tygříků

Pod pojmem norník si většina lidí nevybaví foxteriéra, velšteriéra, či jiné nízkonohé teriéry pracující pod zemí, ale právě jezevčíka. Stavbou těla, odvahou, ostrostí a vynalézavostí ideálně splňuje nároky na psa svádějícího boj v noře. Člověk je chová ve třech velikostních rázech, jako standardní, v lehčím a těžším typu, trpasličí a králičí; a ve třech druzích srsti - krátkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté. Velikostní rázy byly formovány pracovním upotřebením. Do úzkých králičích nor se jednoduše standardně velký kolega nevešel. Bylo proto nutné vyšlechtit drobnějšího psa spojováním malých rodičů a připářením trpasličího pinče v případě králičí formy.

Jejich předky prý byli nízkonozí brakýři. Spojovací článek mezi nimi a brakýři jsou současné jezevčíkovité braky. Abnormálně vyvinuté lovecké vlohy jim dovolují nahánět zvěř, pracovat pod zemí i na barvě. Mezi myslivci nebyla jejich obliba příliš otřesena ani módními vlnami teriérů ve 30. A 40. Letech tohoto století. Vždy byli zdatnými pomocníky při lovu i příjemnými společníky člověka. Lidé si je oblíbili nejen pro výjimečné lovecké schopnosti, ale i pro povahu, která nemá mezi psy obdobu.

V noře musí být ostří, bojovní, houževnatí a tvrdí, protože mnohdy je jejich nepřítel mnohonásobně těžší než oni. Hmotnostní nepoměr vyvažují inteligencí, vynalézavostí. Vždy se spoléhají na svůj úsudek, na stanovisku trvají, a proto o nich lidé říkají, že jsou tvrdohlavci.

Jejich celkově nenáročná údržba, malá velikost a povahové vlastnosti z nich dělají ideálního lidského společníka. V současné době patří mezi nejrozšířenější plemena žijící vedle člověka. Vyžadují pevné a důsledné vedení k poslušnosti. Na výstavách jsou posuzováni odděleně, tvoří tedy skupinu devíti plemen.

VELIKOST
- standardní velikost zahrnuje jedince těžšího typu od 7 do 9 kg hmotnosti a lehčího typu do 7 kg
- trpasličí velikost - hmotnost do 4 kg s obvodem hrudníku v jednom roce 35 cm
- králičí velikost - hmotnost také do 4 kg, obvod hrudníku ve stejném věku 30 cm


SRST
Původně se vyskytovali jen s krátkou srstí, na vzniku dlouhosrsté varianty se podíleli někteří španělé. Vývojově nejmladší je drsnosrstá forma, která vznikla křížením původního hladkosrstého jezevčíka s dlouhosrstými teriéry, z nichž se nejvíce prosadil dandie-dinmont teriér.
Krátkosrstí a dlouhosrstí jezevčíci mohou být:
jednobarevní - červení, červeno-žlutí, žlutí
dvoubarevní - černo-hnědí, hnědí, šedí nebo bílí s rezavě hnědými nebo žlutými znaky
strakatí - nahnědlí, šedí, dokonce bílí s tmavými skvrnami šedé, hnědé, červeno-žluté nebo černé barvy
jinak zbarvení - všechny ještě neuvedené barvy, vyjma černé, bílé bez barevných znaků

KRÁTKOSRSTÝ STANDARDNÍ JEZEVČÍK
Z celé skupiny jezevčíků je nejstarší. Vyšlechtěn byl na území dnešního Německa. Dal základ všem formám a rázům jezevčíka. Právě jeho všestranné použití vyvolalo vlnu zájmu o ně a bylo příčinou rozvoje plemene.

DLOUHOSRSTÝ STANDARDNÍ JEZEVČÍK
Jeho lovecké a povahové vlastnosti jsou shodné s vlohami zakladatele plemene. Je jen jakousi líbivější formou. Někteří chovatelé o něm tvrdí, že je ostřejší a ovladatelnější než krátkosrstý bratr.

DRSNOSRSTÝ STANDARDNÍ JEZEVČÍK
Po teriérech, jejichž krev koluje v jeho žilách, zdědil ostrost, robustnost a sílu. Znalci o něm tvrdí, že má nejlepší lovecké vlohy z celé skupiny jezevčíků. Navíc je nejodolnější proti nepříznivým vlivům počasí.

DLOUHOSRSTÝ KRÁLIČÍ JEZEVČÍK
Vyšlechtěn byl ze standardního drsnosrstého jezevčíka lehčího typu. Jeho obliba byla možná příčinou toho, že je nejprošlechtěnější jezevčík. Typová vyrovnanost je jeho velkým kladem. Mezi myslivci není příliš oblíben.

DRSNOSRSTÝ KRÁLIČÍ JEZEVČÍK
Má miniaturní vzhled svého předchůdce - dlouhosrstého standardního jezevčíka. Myslivci ho používají k práci pod zemí i k nahánění drobné zvěře.