tibetský teriér
Historie
Jméno tibetského teriéra je určitou nejasností, protože tento pejsek
žádným teriérem není. Je to pes ovčácký, společenský a snad pouze jeho
živá povaha by mohla teriéry připomínat. Na počátku minulého století
byli první psi importováni z Tibetu do Velké Británie. Nejdříve nebyli
rozlišováni, postupně se rozdělili na lhasa apso a tibetského teriéra.
V zemi původu byli všichni dlouhosrstí psi označováni jako apso. Byli
užíváni jako strážci stád a byli ceněni pro svou obratnost, mrštnost a
vytrvalost. Byli menší, a proto se snadno dostali i do míst, kde se
nemohl pohybovat člověk, kůň nebo velký pes. Mezi pastevci a mnichy z
klášterů docházelo k výměnám - mniši si brali od pastevců psy menší,
kteří byli uctíváni jako lví psi a bylo o ně skvěle pečováno. Pastevci
si zase naopak brali psy větší, kteří se hodili pro ochranu majetku.
Vpádem Číňanů a obsazením Tibetu v roce 1949 byl chov tibetských apso
zlikvidován, bylo vypáleno mnoho klášterů a jejich obyvatelé, jak lidé,
tak i jejich psi, přišli o život. Do Evropy se tibetský teriér dostal
díky anglické chovatelce Agnes Greigové, která působila jako lékařka v
severní Indii. Operovala manželku jednoho obchodníka a zachránila jí
tak život. Za odměnu dostala fenku Bunti, která se stala zakladatelkou
chovu tibetských teriérů v Evropě. K nám byli první psi importováni v
roce 1972. V roce 1990 byl založen Tibetan Terrier Club ČR.
Celkový vzhled
Vzhled tibetského teriéra se plně přizpůsobil náročným životním
podmínkám v Tibetu. Má mnoho společných rysů s ostatními ovčáckými
plemeny. Je to jeho nápadně dlouhá srst, zavěšené a osrstěné uši a
kvadratický formát těla. Velikost psa je 35 až 40 cm, feny jsou o něco
menší. Tlapky tibetského teriéra jsou široké, končetiny výrazně
zaúhlené. Díky tomu se tento pejsek pohybuje velmi elegantně.
Nejvýraznějším charakteristickým znakem je však dlouhá a bohatá srst,
která kryje celé tělo i hlavu. Podle standardu jsou povoleny všechny
barvy a barevné kombinace, kromě čokoládové a játrové. Nejčastější
zbarvení je černé a černé s bílými znaky, dále pak sobolí různých
odstínů, kouřové nebo šedé. Můžeme také vidět tibeťany bílé, zlaté,
krémové, dvou i tříbarevné.
Charakter
Tibetský teriér je veselý, temperamentní, společenský a stále má dobrou
náladu, která mu vydrží až do vysokého věku. Zároveň je však i velmi
tvrdý a houževnatý. Dožívá se 13ti až 15ti let, nezřídka i více. Svojí
povahou si vysloužil přezdívku "malý člověk". Svému pánu je věrný, vůči
cizím lidem si zachovává odstup. Velmi dobře vychází s dětmi, rád se
zapojí do každé hry. Tibetský teriér nezapře své ovčácké schopnosti, na
vycházkách vás bude bedlivě střežit a shánět do jednoho "stáda". Jeho
výchova musí být důsledná, protože byl v zemi svého původu dlouho
vychováván k samostatnosti. Tvrdá výchova je však nevhodná, odměnou
zmůžeme mnohem více, než nepřiměřeným trestem. Poslouchá proto, že chce
udělat radost svému pánovi.